veronika

veronika

Já a kynologie:)
Ahoj jmenuji se Verča a kynologií se zabývám od svých 10 let. Můj první pejsek byl a stále díky bohu je, fena Německého ovčáka Bona (bez PP). Jako štěňátko se jevila velice nadějně..bohužel co mě bavilo nejvíce a to obrany mojí čubinku moc nevzalo..Přece jenom to byl můj první pes,takže chybičky,které jsem způsobovala hlavně já svou neznalostí se na ní hodně odrazily...Nicméně jsem neváhala a pořídila jsem si druhého pejska a to Malinoise...tentokrát s PP,takže jsem objevila i jiné aktivity jako třeba výstavy. Bohužel opět mě moje neznalost tak trošku v kynologii vytrestala, protože čubinku, kterou jsem si opět vzala na služební výcvik zase tak trošku zklamala mé představy. Nevím zdali to byla chyba ve mě,každopádně se čubinka fixla jenom na mě a do svých 2 let se vůbec nechtěla rozvíjet dál...I přes to všechno jsem na ně nezanevřela a zůstali i nadále mými miláčky...:)
Tak teď něco o tom, jak jsem se dostala k border kolii...:)
K první borderce jsem se dostala přes mého přítele, který po tomhle plemenu toužil aniž by o tom něco věděl...přes internet jsme hledali něco, co by ho zaujalo a hle ...naskytla se bordeří dáma,které v tu dobu bylo už 6 měsíců, byla focená na hnoji a vypadala docela utrápeně...to byl možná o důvod víc proč jsme ani minutu neváhali a hned jsme vyrazili....
Když jsem dorazili i s čubinkou domů okamžitě nás zarazilo jak je na svůj věk plachá a nedůvěřivá...neznala vůbec nic ani vodítko ani teplej pelíšek...logicky jí její bázlivost už zůstala...sice se to čase pomalu ale jistě odbourává ale pořád to ale není sebevědomá psí slečna,kterou bych si představovala já.
Proto přišel na řadu můj vlastní třetí pejsek a to Tajgy...je to můj opravdu vysněný a doslova vydupaný pes...Tak uvidíme co z něho vyroste..;)

♥ Vzpomínáme ♥

in-memoriam.jpg

IN MEMORIAM
  +1.4. 2012

NIKDY NEZAPOMENU !

Bona - Bonie

 Německý ovčák bez PP
 fena
 05.02.2001
 krátká,černá s pálením
 cca 25kg
 T. Tůma
 ZM


1.4.2012 - pro někoho den Apríla, pro mě to byl jeden z nejhorších dní v životě.
Bohužel tento den porazila Boninku rakovina dělohy. Kvůli špatné diagnostice a špatně se projevujícím signálům, už ji ani rychlá pomoc veterináře nedokázala nijak pomoci.
Příjde mi to jako mávnutí proutkem a 11 let strávené s tak dokonalou fenou jsou pryč. Vděčím jí za všechno co pro mě kdy udělala. Byl to pes mé puberty a mládí. Do smrti jí budu vděčná za každou strávenou chvilku s ní. Každý kdo jí znal ví, jaká byla a jak moc pro mě v životě znamenala. Nikdy na ní nezapomenu a ona to ví. Není den abych si na ní nevzpomněla. Boninka byla a vždycky  bude pes s číslem jedna, s ní odešlo i kousek mého srdíčka. Ale vzpomínky NAVŽDY ZŮSTANOU- MILUJU TĚ A NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU!

Jak to všechno začalo...


 Boninka je můj první vytoužený pejsek, ani nevíte kolik sil a pláče mě stálo tohle černé stvoření:) Už od malička jsem toužila po svém vlastním psovi, kterého si budu moc cvičit. Doma jsme měli vždy jen pudla, který mě měl už od malička plné zuby. Popravdě vůbec se mu nedivím:)
Ale zpátky na začátek. Když jsem dostala Bonu, bylo mi necelých 10 let. Rodiče se obávali,že je na psa ještě brzy, že se o něj nedokážu postarat. Když ale viděli, že domů tahám neustále cizí psy, který jsem chodila venčit lidem v okolí, uznali, že bude lepší pořídit mi vlastního. Tenkrát jsem uvažovala o RTW, když jsem ale měla tu možnost vidět Rotvíka  při práci, uznala jsem, že nejlepší pes do začátku bude právě Německý ovčák. Bylo mi jedno jestli to bude pes nebo fena, já chtěla jen vlastního psa. V tu dobu, jako by se po všech psech zem propadla...ať jsme hledali kde jsme hledali, nic mi nepadlo do oka, nebo byly štěnátka už dávno u svých majitelů...
Jednou jsem přišla domů ze školy a nastal pro mě nezapomenutelný šok! Jen co jsem vstoupila do dveří vykoukla na mě úúchvatná černá kulička, která se za mnou rozeběhla a oblízala mi celej obličej, pamatuju si, že jsem brečela jako by mi bylo pět, měla jsem takovou radost, že jsem ani druhý den do školy nešla..:)
S Bončou jsem začla chodit na cvičák a já si to náramně úžívala, pro mě byla nejlepší a nejhezčí.:) Škoda jen,že jsem neměla tolik zkušeností a odráželo se na ní hodně chyb..proto jsme  její psí ,,kariéru,, zabalili zkouškou ZM:) Mě to ale stačí, vyzkoušeli jsme si pár závodů(na které teda nemám zrovna dobré vzpomínky-mrška jako by to věděla a pokaždé  jí něco dělalo problém, ač jsme to měli perfekně natrénované) :) Například revíry, nevím čím to bylo ale vždy se hrozně těšila na obrany a vše s tím spojené. Na cvičáku neměla z ničím problém ale jen co jsme dorazili na nějaký závod, hned mi ukázala problémů několik. Občas zapomněla něco oběhnout,vyštěkat a na co nikdy nezapomenu, když mi u posledního revíru odběhla mezi lidi a figurant jako by byl pro ní cízí a neviditelný. Když se mě po té pan rozhodčí zeptal, jestli ten pes vůbec někdy kousal, uznala jsem že tohle byla poslední kapka a s brekem jsem se vydala domů. Rodičům jsem vše řekla a začala uvažovat o druhém psovi, to už je ale zase jiná kapitola:)


 
IN MEMORIAM + 31.5.2011
!! NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU !!


EJMINKA

http://media1.webgarden.name/cssimages/media1:4d9041325db0e.png/media1%3A4d9041325db0e.png

 Pražský krysařík (bez PP)
 fena
 
 černá s pálením
 dodám (extrémně malinká :-) )
 Ikdyž Ejminka není tak úplně můj pejsek, rozhodně jsem patří!!! K mému srdíčku přirostla natolik,že už jí pomalu za svého pejska považuji..:) Ejminka je  mojí maminy, dostala jí jako opožděný dárek k Vánocům. Pražský krysařík u nás v domácnosti byl a vždycky bude-jak říká mamča..:) První naší fenečkou byla Kellynka, bohužel nás ale opustila  v 10 letech a tak přišla na řadu naše malá Ejminka..
Když si vzpomenu na den kdy jsme si jí přivezly domů, ještě teď mám v očích slzu. Pamatuju si jak jsme malou Ejmušu položily na zem v obýváku a jen jsme žasly co jsme si to vlastně přivezly. (Abych to vysvětlila ,,pan chovatel,, nám jí předal v zimě na benzínové pumpě se slovy tady jí máte cena je tolik a tolik - Nashledanou) chuděrku promrzlou jsme tedy naložily do auta a přivezly....Byla tak malinkatá a ,,flekatá,, , že jsme chvíli přemýšlely zdali vůbec pejsek chodí,vidí a samo žere!!! Opak byl ale pravdou...nejen že malá Ejminka žrala,viděla i chodila, už od pohledu to bylo živé zvíře,které ví co chce..:) až na pár oděrek a fleků co měla po sobě byla naprosto živé a čiperné zvířátko....
Dneska budou Ejmině skoro 2 roky a temperamentu má  vííce než dost...kde jaká bordera by mohla závidět..:) už odmalička říkám, že tohle stvoření mělo být dobrman a néé krysaříík..:)) venku na procházkách by se mnou a se smečkou byla od rána do večera...jen ta zima jí dává pěkně zabrat...:))

Ejminka mne opustila v pouchých 4 letech svého kátkého života. I přes veškerá vyšetření a rady doktorů moje beruška veliký boj o život prohrála!! Nikdo mi ale bohužel nedokázal do dnes říct na co vlastně Ejminka umřela(výsledky vykazovaly: chudokrevnost,(leukemie),selhání ledvin), já jen vím, že mne opustil psí život, který mi nabízel svou lásku na každém kroku.

Bohužel, uštěkané procházky se smečkou, které tak milovala a prožívala jsou pryč!!!!

I přes to, že jsi se mnou byla tak krátkou dobu, věděla jsem, že si život užíváš naplno do poslední chviličky a jsem ti za to moc vděčná!

Každý večer usínám s hromadou otázek a výčitek PROČ zrovna ty??...Nikdy na tebe nezapomenu lásko moje!! Jsem ráda,že jsem s tebou mohla být do poslední vteřiny a vědět, že už tě nic netrápí.....

P1040611.JPG
P1030857.JPG
miminko

miminko

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one