veronika

veronika

Já a kynologie:)
Ahoj jmenuji se Verča a kynologií se zabývám od svých 10 let. Můj první pejsek byl a stále díky bohu je, fena Německého ovčáka Bona (bez PP). Jako štěňátko se jevila velice nadějně..bohužel co mě bavilo nejvíce a to obrany mojí čubinku moc nevzalo..Přece jenom to byl můj první pes,takže chybičky,které jsem způsobovala hlavně já svou neznalostí se na ní hodně odrazily...Nicméně jsem neváhala a pořídila jsem si druhého pejska a to Malinoise...tentokrát s PP,takže jsem objevila i jiné aktivity jako třeba výstavy. Bohužel opět mě moje neznalost tak trošku v kynologii vytrestala, protože čubinku, kterou jsem si opět vzala na služební výcvik zase tak trošku zklamala mé představy. Nevím zdali to byla chyba ve mě,každopádně se čubinka fixla jenom na mě a do svých 2 let se vůbec nechtěla rozvíjet dál...I přes to všechno jsem na ně nezanevřela a zůstali i nadále mými miláčky...:)
Tak teď něco o tom, jak jsem se dostala k border kolii...:)
K první borderce jsem se dostala přes mého přítele, který po tomhle plemenu toužil aniž by o tom něco věděl...přes internet jsme hledali něco, co by ho zaujalo a hle ...naskytla se bordeří dáma,které v tu dobu bylo už 6 měsíců, byla focená na hnoji a vypadala docela utrápeně...to byl možná o důvod víc proč jsme ani minutu neváhali a hned jsme vyrazili....
Když jsem dorazili i s čubinkou domů okamžitě nás zarazilo jak je na svůj věk plachá a nedůvěřivá...neznala vůbec nic ani vodítko ani teplej pelíšek...logicky jí její bázlivost už zůstala...sice se to čase pomalu ale jistě odbourává ale pořád to ale není sebevědomá psí slečna,kterou bych si představovala já.
Proto přišel na řadu můj vlastní třetí pejsek a to Tajgy...je to můj opravdu vysněný a doslova vydupaný pes...Tak uvidíme co z něho vyroste..;)
 






           Jméno:

          (foto)
 
Tiger Shark Fitmin-Tajgýs


 Plemeno:  Border collie
 Pohlaví:  pes
 Datum narození:  05.09.2009
 číslo čipu:  203096100117375
 číslo zápisu  CMKU/BOC/3420/09
 Druh a barva srsti:  středně dlouhá,bluemerle tan
 Váha:
  20 kg
 Výška:   rosteme
 CNA:   normal
 DNA:   normal po rodičích!
 Chovatelská stanice:  Fitmin
 Chovatel:  Barbora Thielová

Jak k nám Tajgýs přišel:
 Tajgýs mi padnul do oka už od okamžiku co se narodil. Nemohla jsem si na něj jeden den nevzpomenout. Pořád mi v hlavě skákaly myšlenky proč si ho nevzít?! Proč tam nezavolat?! Ovšem jelikož to nebyl můj první čtyřnohý přírůstek nýbrž čtvrtý asi chápete proč byly úvahy na místě:)
Po pár dnech přemýšlení, už byl malý Tajgýs zamluven bohužel  ale neé mnou nýbrž někým jiným. Od té doby jsem si jen povzdechla a nechala si opět čistou hlavu a vrátila se s myšlenkami zpátky na zem..:) Osud tomu chtěl ale asi jinak, jelikož po delší pauze byl Tajfun opět volný. To už jsem ovšem brala jako svojí šanci, kterou jsem po druhý nesměla propásnout a  tak nastal boj s velikýýým B. :)
V první řadě jsem musela zařídit to, abych mohla mít alespoň na nějakou dobu  prcka v práci. I tady nastal veliký problém, ač jsem myslela, že to bude to nejjednodušší...v první chvíli nechtěl můj šéf o dalším psovi v kanceláři ani slyšet(jedna kolegině tu totiž už pejska má-labradora) ale jelikož už jsem byla odhodlaná jít do toho všemi deseti-urputné přemlouvání začalo...už jsem myslela,že to všechno špatně dopadne a hle?! šééfik se mi umoudřil a pejska(malý,uštěkaný,počůraný, torpédo) mi nakonec dovolil:) ani nevíte,jak moc se mi ulevilo a to i přesto,že mě čekal úkol druhý a to také néé zrovna moc jednoduchý:) PŘÍTEL Aleš:)
Jak už jsem zmiňovala o dalším psovi v naší rodině nesměla být ani řeč...proto jsem na to šla od lesa a příteli jen nadhazovala ,,nenápadné,, otázky. Potom přišly na řadu aktuální fotografie malýho Tajgýska :) ano... tahle fotografie neměla konkurenci a můžu vám říct, že jsem ani ve snu nečekala nějakou, natož kladou přítelovu reakci....:)

 http://media1.webgarden.name/images/media1:4afbf24515b23.jpg/DSCN8777.jpg


....... přiznávám se, že jsem myslela, že Aleš bude mít nejvíce námitek. Ovšem když asi viděl mě, jak jsem do toho šla hlava nehlava, slova by na mě asi nestačila. A popravdě asi nestačila:) Tajgýs už byl u mě dávno zamluvený,takže já už jsem ho viděla doma. :)

Nastala pro mě nekonečnáááá cesta pro mé vydupané štěňátko, cesta byla ale opravdu docela dlouhá a umíte si asi představit jak umí bejt ještě delší, když se zrovna na něco těšíte..:)) za celou cestu jsem snad neřekla ani slovíčko...po příjezdu na místo se mi rozechvělo srdíčko a v očekávání čekala na příchod paní chovatelky, která nás odvedla přímo ke kotcům s prckama...

Všechna štěňátka nám lítala po hlavě, olizovala nás, okusovali....jen jeden seděl v rohu....Hmmm pomyslela jsem si: ,, ty asi moc nový lidičky nemusíš viď, nebo snad už víš, že jedeš s námi?´´ po chvíli ho chovatelka vyndala samotného ven a mít v té době asi více rozumu, tehdy by s námi asi neodjel. Teď když čtu veškeré věci o socializaci a bázlivosti štěněte, jednala bych tenkrát asi jinak. Tajgýs nebyl bázlivý nebo hysterický, jen ho lidé prostě nezajímali...mě to v tu dobu bylo ale jedno, pač jsem si řekla, že je to borderka, která je ještě malinká a potřebuje krapet času na rozkoukání-tudíž huráá domů..:)

Po příjezdu domů, jsem ho musela seznámit s mojí rodinou, která mimochodem o dalším členovi vůbec nevěděla..:) ano je to tak....ač stále bydlím doma(částečně u přítele) dalšího člena jsem s rodinou neprobírala a to z jednoho prostého důvodu- RODIČOVSKÉ VÝMLUVY :) určitě to všichni znáte a já moc dobře vím, že kdybych jim o štěňátku řekla dřív,tak mi to prostě rozmluví..:)

Doma jsme v ten den byly jediný, posadila jsem si Tajgýska na klín a čekala až rodiče dorazí, po chvilce jsem slyšela bouchnout vrata, byla  jsem připravená bránit se zuby nehty...:) ve dveřích se ocitla mamina a v prvním momentě jí ani nedošlo co to vlastně na tom klíně sedí za barevný štěňátko-překvapilo jí to natolik, že úplně zapomněla na otázky a rovnou se na něj vrhla s nadšením. Vzápětí vešel táta, který mě jen okomentoval BLÁZNEM:) absolutně jsem nechápala jak mi to všechno takhle krásně  prošlo...

Ačkoliv začátky s Tajgýsem nebyly vůbec lehký a já stále hledám, kde by mohla být ta chybička od samého okamžiku, začíná z něj růst pan Pes. Jako štěnátko se jevil dost laksně a veškerá práce s ním byla na bodu mrazu. Všechno šlo pomalu a hlavně jsem měla stále pocit,že ho do něčeho nutím. Přišlo mi jako by mě měl plné zuby. Teď můžu říct, že čím je starší tím je s ním práce daleko jednodušší, pracovat ho baví a daleko častěji si o práci i říká, čeho si nesmírně vážím. Není to žádný vorkoholik, rád odpočívá ale kde je akce tam nesmí rozhodně chybět. Dnes je Tajgýsovi 10 měsíců a já doufám, že ze své staré ,,slupky,, vyroste sebevědomý a chtivý pes, protože bezesporu vím, že to v něm je:) Občas ještě zkouší mojí trpělivost ale jinak je to zlatíčko a jsem moc ráda,že ho mám.


 




Name
Email
Comment
Or visit this link or this one